Kompas

Je tu klid a ticho, smrt hladí moji tvář,
jen pod tmavými stromy stojím a strach mám,
že už to nikdy nebude takové, o čem jsme snili celé roky…

Kořeny omotán, strachem pohlcován,
plíci valila se voda smutku,
v hlavě šum a prázdno,
hlasivky selhávají, jak o pomoct mám si zavolat?

Kompas naděje v dlaních se mi rozpadl,
hodiny odbily můj konec,
na loučení nezbyl čas
a já se ve stínu své noční můry ztratil…