Psáno z hnízda jiřiček

Vzpomínám,
jak ukazoval
jsi mi hnízdo
a zpíval
v rose bdění.

Já hlídala Tvůj spánek
s touhou po rozednění
a číhala na klid
v luně milování.

Vyšla jsem ze sprchy
a jiřičky klábosí.
Jsem jinde
a báseň se line
do tři tisíce slov.


Proč láska není jednoduchá?


Často zpívá samota
a bez milování
není nota.
Je to jako kurděje,
co námořníci
na moři dříve měli.

Nejdříve chtění
a pak slz vystřízlivění.

Ztráta maluje safíry.
Proč milujeme právě toho
a hvězdy jsou jinde napojeny?

Cit je duše churavění.

Už se spolu nepodíváme na hnízdo.


To bolí.

Civím do stěn v posteli.