Vystoupil jsem ze stínu,
ze stínu chmur a bolu.
Vyplaval nad hlubinu,
co mě táhla dolů.
A mocným vlnám odolal,
i když mnou o tvrdé skály bily.
Na písečném, pak, břehu stál,
Sirény, když jméno moje vyslovily.
Svým lákaly mě vábným hlasem
do přehlubokých vod.
Bývaly před dávným časem
stálý můj doprovod.
Jim odolal jsem přece
a život zachoval si svůj.
Tak, jako skála v prudké řece,
má milá při mně stůj.
něčemu se odolat nedá...
05.06.2024 16:09:03 | enigman
Ano, díky za komentář. :-))
05.06.2024 18:57:55 | Kan
Oslovující...s krásným závěrem... člověk toho vydrží hodně, ale na některý svody je dobrý mít "svůj záchrannej kruh":-)
Moc pěkný dílko:-)*
04.06.2024 13:16:21 | cappuccinogirl
Bez podpory to někdy nejde a nejde. :-))
04.06.2024 13:50:57 | Kan
Tvý dvakrát nejde vyloudilo na mně úsměv...a úsměv:-)*
04.06.2024 21:53:32 | cappuccinogirl
A to je dobře. :-))
04.06.2024 22:04:19 | Kan