Splašený kůň nehledí na zranění,
zuřivý býk rozbije chlév.
Stačí chvíle, než se láska změní
v slepý hněv.
Větrná bouře mocné stromy láme,
prudká řeka drtí kameny.
Falešný úsměv rozum neoklame
tak, jako řeka svými prameny.
Sluneční bouře svou sílu ztrácí,
když ji mraky temné kryjí.
Nad mršinou krouží temní ptáci,
se zvláštní nepoznanou energií.
S kyticí květů já za tebou šel
a nedoufal v odmítnutí.
V duši naději jsem měl,
ve společné světa obeplutí.
Obeplout svět
přiměl ji květ...???:-)
Krásná báseň, moc se mi líbí:-)
To odmítnutí je tam opět Kanovsky dost zvláštní:-)*
05.06.2024 13:01:50 | cappuccinogirl