Život je cesta

Stavidla řeky života otvírám,

proudem času se ubírám

Světlo jasné naděje porazí všechny závěje,

v srdcích rozsvítí plamen, jež nikdo nezhasí

 

Rozsvítím lásku, říkám si,

do svého srdce jako strom ji zasadím

Života květ nikdy nezradím,

hlasem své duše promlouvám

 

Dál životem proplouvám,

jako řeka bez konce, jež nemá počátek

Už nikdy nevrátím se nazpátek,

kde byly slzy, nepochopení a smutek

 

Mnohokrát jsem se ptala,

kdo mi z očí slzy setře

Odpovědi jsem se však nedočkala,

spousta otázek mě jako moře zaplavila

 

Jedna jediná se mi na mysl vynořila,

proč láska tolik světu schází

Lidé cestu k ní nenachází,

pouze nenávist a zášť jen znají