V přítmí

 

V přítmí duše své se choulím,

utajené tajemství.

Myšlenkami v šeru bloudím,

očividné šílenství.

 

Mnoho o mne asi tušíš,

o mnohém se domníváš.

Podstatné snad schválně hlušíš,

víčka před tím zavíráš.

 

Oči prosím pootevři,

zahleď se mi do duše,

v náručí mě pevně sevři

v srdcebolné předtuše.

 

Pravda jest, že láska bolí,

ta pravá a skutečná.

Boj o ni však za to stojí,

stanice snad konečná.

 

Hledání již nemá smysl,

dávno jsme se našli přec.

Teď už jen si zklidnit mysl,

vždyť milovat není klec.

 

Slova, která slyšet toužím,

pro někoho fráze jen.

Životem se bez nich ploužím,

milovat je pouhý sen.