Loučení

odcházím,
opouštím rudou,
měním styl,
stávám se modrou!

odpust mi králi,
odpust vítězi,
neptám se zda-li,
smím spát ve věži!

odcházím,
měním šaty, znak,
v mlze mizím,
odpust, je to tak!

bojíš se,
bojíš se zrady,
hněváš se,
vše domlouvám za tvými zády!

já německou říši,
měním bez dovolení,
za prozatímní chýši,
nic pro mne tu není!

loučím se,
loučím se s tebou,
uvidíme se,
jenom se neboj!

loučím se se světem tvým,
mrzí mne to,
však na vrcholu budu,
já vím!

loučím se,
a slzy mi kanou,
hněváš se,
odsouváš vše stranou!

já tvého koně,
nechci více znát,
to není již pro mne,
měním jej v jiný znak!

krev v tobě vaří,
když zjišťuješ,
s kým dnes lady tvá paří,
s kým síly změřuješ!

španělsko stalo se říši mou,
v něm mizím,
tebe slyším jen s ozvěnou,
tvé obrysy matně vidím!

stala jsem se zrádkyní,
obdivuji tvou konkurenci,
tebe milují jiní,
já mezi ně zpět patřit nechci!

miluji jeho,
ctím španělské zvyky,
korunovali ho,
je králem již přes dva roky!

říkala jsem,
že vrchol mi patřit bude,
věřila jsem,
že tobě jen zášť a zloba zbude!

on je králem,
né ty,
nyní jiné lásky,
doma ctím květy!

promiň pane,
odpust dívce mladé,
větřík vane,
neříkej mi hade!

odpust můj bývalý králi,
odvracím svou tvář,
a hudbu co mi hráli,
již nechci více znát!

obloha rudá ,
mění svou barvu,
je to ostuda,
když od tebe odejdu?

nevím,
však odcházím,
ne, já se nemstím,
jen ze sálu tiše mizím!

slavím,
a znovu piji šampaňské,
s tebou se loučím,
jsem děvče říše španělské!!!