Sobotní

Ve svitu měsíce
na klíně s kočkou
hledím
nečekanou cestou.


Vezmeš mě do svého souhvězdí?

Ráj smyslů
i slastné my.

Úsměv Tvůj je kouzelný.
Ach, lásko nevšední.
Přes barikádu
vzdálenosti
hladíme své tváře
i dojetí bez bolestí.

My víme.
Že jednoho dne
se k sobě navrátíme
a bude to hřejivé
jako slast barev duhy.
Namalujeme jen
pro sebe vesmír nový.

Miluji Tě.
V srdci
i v kapitole.

Kéž tato báseň
bude čtená na Tvém stole.
A do kůže vplouvá
i pod peřinu
mile i něžně.

O8.06. 2024