Konec jedné cesty /

Mám pár slov které už potřebuju říct





















NAHLAS

















Někdy je těžké mluvit k těm kteří neposlouchají
Ležet vedle těch kteří vedle vás neleží
Usínat s těmi kteří usínají někde jinde
Chci říct všechno ale budlozer mě pokaždé zahrne zeminou
A nechá mě nevyřčeného v paprscích svítání

Hlavně to nějak dokopat do konce


Raději bych s tebou mlčel
Už vůbec nic neříkal
Hladil tě pouze očima
Dotýkal se tě myšlenkami










A tak dál...



















Dál už to nikdy nešlo
Opustil jsem tě a zůstal sám
Láska byla jen moje iluze
Ale obohatila mě
A změnila
Chtěl jsem být šťastný s tebou
Teď se učím jak být šťastný bez tebe
A nejde to tak jak jsem si představoval
Fakt vůbec
To nejde
A často se dívám z okna
Do protějších oken
A na obzor
Do dálky
Všechno mě s tebou spojuje
Často v noci prosím sám sebe abych už přestal
Abych toho nechal
A probudil se bez toho
Aniž bych na tebe musel myslet

Ale já to už neumím


Já už nechci

Je lepší zemřít s tím že tě miluju
Než bez tebe přežívat

Jsem pod tlakem
Vlastně už nežiju
Je to jen setrvačnost
Přiznávám si to

Poprvé po dlouhé době si to přiznávám


A vzpomínám



Tak rád

Na září


Kdy jsem se po letech zase svobodné nadechl





Kdybych jen věděl
Že to bylo už opravdu naposled