vyloučím ze svých souvislostí
dech, řasu, dotyk, trochu zlosti
pak oddělený od podstaty
na nebe vstoupím jako svatý
tam mezi nimi, potrhaný
iluzí dávnou obelhaný
postrádající kusy, které
svítívaly mi v době šeré
kde jsou, kam padly po odluce
srdce mi touhou buší prudce
můj dech, kterým jsem chladil vášně
řasa, ztracená prostopášně
zlost, svírající boky pevně
dotykem prstů daná levně
bez nich jsem jako ztracen v ráji
kde všichni všechny smysly mají
kdo vlastně přišel na to že svatý jsou na nebi?...
19.06.2024 22:34:17 | enigman
vidíš, to je otázka...ale kam s nimi? V pekle by je nechtěli, na to jsou moc suchaři, očistec měli už na Zemi...
19.06.2024 23:13:54 | zase já
...snad ten,
kdo vyloučen
je z zemských souvislostí,
neboť mu v hrobě trouchnivějí kosti,
může zůstat beze změn...
nedělen...
a počkat, co na to ti v ráji:-)
Moc se mi líbí tvá báseň, fakt že hodně.
15.06.2024 22:53:45 | cappuccinogirl
snažím se vnímat všechny souvislosti a brát je jako vážně důležité...a čím víc se snažím, tím víc mi to přijde blbé...asi to nějak bilančně souvisí s věkem...za pár šede a tak nějak bez zájmu
15.06.2024 23:14:29 | zase já
Je to blbé, Mari... bo všechny souvislosti se stopro nedají brát vážně...na to je svět a člověk jako takovej...moc nedokonalej:-)
Bez zájmu? Ty "skoro šede" kluku,
chyť mou ruku
a dem
si projít...zajímavosti všeho kolem
nebude to marná cesta je jich tady...všady:-)
Zatra, koukej se...
a nedej se
oklamat ničím bilančním,
vždyť ještě nebilancujem
jen balanc musíme držet...fest:-)
Promiň ten lehce drzej koment, ale nedalo mi to, nedovedu si někoho jako ty spojit s nezájmem:-)
15.06.2024 23:21:22 | cappuccinogirl