Hodina...vleče se

Psal si, ať se usmívám,
Já sedím v hodině a hlavu si podpírám,
Přemýšlím a učitelku nevnímám,
Něco si pro sebe snad brebentí,
Slyším, jak říká mé příjmení,
Už zase po mě řve,
Nedávat pozor, za to se přece nemůže,
Profesorko dej si pohov,
A ty svoje slova si klidně zahoď,
Můžu snad za to,že venku je tak krásně,
A já sedím ve škole a skládám básně?

Další zpráva a v ní ať se už konečně usmívám,
ty mě snad sleduješ nebo se mi to zdá?
Bráško můj, tebe nemít, tak v té hodině usínám,
Přemýšlet a trápit se,tohle přece nejsem já,
To ty mě máš jediný rád
Takovou jaká sem jen ty mě znáš,
Chtěla bych být malá a zase si hrát,
už vidím, jak se na mě usmíváš

Ta hodina snad neuteče,
Koukám na učitelku a sní se mi to všechno vleče,
Jsi můj kamarád co mě má rád,
Bráška,který bude vždy při mně stát,
Ten, který mě bude před zlým světem ochraňovat,
A já nikdy nebudu pociťovat…..
STRACH

Mám tě ráda, vždyť to víš,
Začínám se kvůli tobě cítit zase líp,
Usmívám se čím dál víc,
A sem ráda,že mě znáš asi nejlíp…

Zazvoní zvonec a hodiny je konec…
Všichni zařveme jupí,
Protože ono nám to tu zase končí..