Uložme vzpomínku prožitého
do myslí, pro vědomí budoucí.
Ptáci odlétli z hnízda svého
za svou, za láskou planoucí.
Nedejme nikdy svobodě světa
zapadnout v čase do závěje.
Lhostejnost pomalu splétá
provazy tmy a beznaděje.
Mám toho ještě na srdci velmi,
co tlačí mě na duši a trápí.
Světem se plíží líté šelmy;
tak lidé nestůjte, čas kvapí !
Souzním...s každým slovem, s každou myšlenkou.
17.06.2024 18:29:43 | cappuccinogirl
Jsem rád, že zrovna Tebe báseň oslovila. Ještě jsem, tak trochu rozbrnkaný, proto
je báseň dramatická, ale už se to lepší. :-))
17.06.2024 19:39:18 | Kan