Čarodějka!

Parkoviště – tady to dnes začíná,
to tady mě prvně potkala.
Studený, neživý beton vítá,
kola mého auta,
čerstvým bahnem zmazaná.
Umýt je takto ke konci?
Není třeba!

Uběhla další minutka.
Štěstěna trochu času poslala,
nýbrž se dosud nedostavila.
Napadá mě je očím skrytá?
nebo kouzlem krytá?
Vím není obyčejná!

Chvíle uběhla a já
v dáli slyším kopyta,
v oparu mlhy postava klopýtá.
Je to smrt, či ona?
Doufám, že smrt!
Poslední soud vykoná.

Bohužel! Je to ona,
se zpožděním ta čarodějka!
A bez omluvy dorazila.
Naše poslední hodina,
odbyla můj život.
Jen krev na zadním sedadle zbyla..