Tak pojď se mnou tou cestou zlou, zanesenou,
kterousi každý musí projít, než všechna světla zhasnou.
Ty vzpomínky, když jako dítě tě někdo mučí,
na posr*né základní škole se tohle ti zmrd* učí.
Sotva dospěješ, výšku dokončíš
a k tomu celé noci probrečíš.
V práci ti každý s*re na hlavu,
pochvalu nečekej, zařaď se do davu.
Bývala jsem silná a statečná,
fyzické neléčitelné bolesti mě změnili na zničená.
Chci dál pokračovat? Já nevím
mám strach si nějak ublížit,
a tím rodinu ponížit.
Život není hezký, musíš tu krásu hledat,
a když něco najdeš můžeš to ostatním předat.
Něco mě mučí, něco mě ničí, kudlu v břiše cítím,
lásku a zdraví, radost už dlouho míjím.
Zůstaň ještě na de mnou,
já spustím slzy a utřeš mi je po de mnou.
Kde je ta spravedlnost? Kde jsou ty mlýny?
Dočkáš se až na tvé tělo, budou házet kusy hlíny.