Odpusť

Nech to jít.  

Nech to být.  

 

"Nemůžu. Nemůžu."  

"Já to nedokážu."  

 

Odpusť. Odpusť.  

Tíhu v duši propusť.  

 

"Víš, co mi udělal!"  

"Víš, co všechno spáchal!"

 

Proč to nenecháš jít?  

Proč to nenecháš být?

 

"Vytrestat se ho snažím."  

"Po tomhle toužím."

 

Vytrestáš sebe, nebo jeho?  

Když jeho svědomí je svědomí mrtvého?

 

"Já nevím jak."  

"Ale měl by pykat."

 

Odpuštění. Odpuštění.  

Je řešení.  

 

"Odpouštět nevím jak."  

"Když zášť mám v žilách."

 

To, že odpustíš,  

jeho chování správným neučíš.  

 

To, že odpustíš,  

své srdce před zkázou zachráníš.

 

Odpustit neznamená zapomenout,  

ani minulé činy stranou odtrhnout.

 

Je to dar, který sobě můžeš dát,  

a uhlíky v srdci rozdmýchat.

 

"Vidím to, odpuštění je cesta k míru."  

"Ale ještě zbývá cesta přes tisíce světadílů."

 

Naučíš se, kdy pustit,  

a kdy držet.

 

Odpouštět je umění života,  

to, že ho člověk piluje, je jistota.