Modlitba kamene

Nade mnou voda. Pode mnou bláto.
Už věčnost nechápavě koukám na to.
Někde v dálce vidím teplé slunce
a občas plachého, pijícího srnce.
Ze zvláštní perspektivy sleduji to okolí.
Prý mě nic nikdy neskolí.
Prý mě nic ani nebolí.
Ale já cítím. Mám přece city.
Má je každý. Máš je i ty.

Už jsem z toho pozorování a přemýšlení znaven.
Chci zemřít, ač vím, že to nelze, jelikož jsem kámen.
A proto toužebně si přeji: "Chci být člověkem", AMEN.