Ani nezaplakala...

Bojíš se vyslovit, že kuropění proteklo tvým
srdcem, z kapek jsi skládal své tělo kolem mého
- stonky se ztrácely a já nevěděla, kam vedeš,
kam mě voláš.

Hebkým kožichem omotaná bedra, ale koho
jsi zabil, neřekneš. Ani kapka krve, pomyslíš,
všechnu jsem vetkl do květů. Nevšimla si,
až vůně prostoupila místnost, jak by mě udeřil.

Není čeho se bát, poslední plátek, objímá krátce,
rychlé trhnutí, ale kořen zůstává v zemi.
Ani nezaplakala…