12. Podzim 1974

slunce umírá

mlha tváře skrývá

podzim přichází

a jeho vítr přináší

rána střízlivá

a snění večerů

kde nikdy nemůžeš být sám

protože musíš žít z práce druhých

a oni z Tvé

pro lidi v autobusech a anonymních tramvajích

pro babičky hrabajících se v popelnicích

pro řečníky v televizích

pro blázny, kteří nežili náš šílený život

pro traktory oranišť nedozírných

ale jejich dávné vzpomínky

vnitřní svět jogínů

chladný déšť

srdcí žár

nemuzes jim nikdy dát

musíš jít za svou láskou

kterou v kinech neuvidíš

v tváři soumraků

v berli mrzáků

v drátech koncentráků

poznat zlo od dobra

a skrýt pravdu

protože každý chce svoji vnutit ostatním

a chce být králem se zlatou korunou

země se proto stane pustinou

že jeden znamení kříže má

a druhý z poháru chce pít

láska, která nepočká

láska, která nepočká

láska, která nečeká a nepřichází sama