kapkami deště ulice zbitá
a po ní kočí žene vůz
kdo ví co ještě má hlava schytá
než přijde chvíle na funus
v tomhletom městě sotvakdy svítá
lampami noc se mění v den
nalej mi ještě pár kapek žita
pak spolu k ránu dožijem
vítr mi klobouk na čele zdvíhá
oči mi slzí od sazí
za okny tramvaje město se míhá
po nábřeží se procházím
Praha je plná dojmů jak kniha
kterou jsem nikdy nedočet
jak na rtu krásky půvabná piha
na kterou nemám rozpočet
děkuju všem...je to blues o městě, které už žije jen v mém srdci a až umřu, zemře se mnou
27.06.2024 23:48:50 | zase já
Tvé básně osloví...tuhle čtu už po čtvrtý a furt se k ní vracím...je spouštěč mýho bijáku v hlavě... fakt krásná.
27.06.2024 23:24:27 | cappuccinogirl
Toto tedy klobouk dolů, to je skutečná srdcovka. Tak úžasně poetické blues, tak jemné, tak dotáhnute do posledního detailu, i fotografií. Umím si představit ještě noční kavárnu, kde poslední bard dokuřuje doutník na barové židli a saxofonista na pozadí dává útěchu všem, co ještě nejdou spát. S dovolením, si uložím do oblíbených. Děkuju, cosi tak velmi mně blízkého jsem tu dlouho nečetla. Má to autentickou atmosféru a tomuto textu skutečně věřím.
27.06.2024 21:45:56 | Vivien
Už jen první řádek napověděl
a vím, kde nesvítá
Praha to není, je to prdel
S tip od... knihovníka
jehož kniha je prošitá
slovy "out of hell"
S. Tip
27.06.2024 21:41:24 | Marcone