už zase běžím

už zase běžím

utíkám a nevím kudy kam

lehni si ke mně abych konečně cítila lásku

chtěla bych hrát na klavír měsíční sonátu

pořád dokola dokola dokola

jak může být v jedný skladbě tolik bolesti

jak může být v jednom životě tolik bolesti

jsem ztracená ve věčným kolotoči zoufalství

chtěla bych ti říct zůstaň ale už nějak nemám sílu

chodit dokola utírat nádobí utírat prach

to je život

láska není život není nic

bere víc než dává

jsem struna na kytaře a čekám až na mě někdo doopravdy zabrnká

dny plynou a já se ztrácím ve víru všeho

jako loutka ostatních nikdy nemám vlastní vůli

udělej tohle udělej tamto tohle je pro tebe nejlepší tohle jsi ty

až na to že vůbec

běžím a utíkám a vůbec nevím kudy kam

tak to totiž chodí

tak to je