Rovná mysl

Celou noc udýchat jen na vodě a cukru, 

jen na ledové kombuše, 

jak se sevřou průdušky v chladu, 

beseda s futuristickým djem o konci světa a naději v hudbě, 

s jiným argentinským producentem o latino tech, 

jak kreslil inspiraci v mé mysli,

'když nejsou bpm restrikce, když nejsou omezení, 

hudba přichází a je nekonečná, 

je toho nepřebernĕ všude',

povídá Jef oloongbru, 

kdysi jsem mu vĕnoval báseň, 

s Adamem, studentem videosynthézy, 

probíráme videoart, španĕlské techno, 

aspekty kreativní mysli, 

všechny ty vzory za tím, 

srny plašené v lese technooptimismem, 

co nás skutečně čeká v nestvořené budoucnosti? 

Odkud se bere ta retronostalgie v chladných synthech?

Jak je možné že ta elektronická linka zdvojuje dopaminové dráhy?

odcházím v hypnotickém acidovém synthu do tmy na břehu, 

svítím si na cestu, když se kolem míhají postavy, 

jsem sober, straight as fuck, 

o cukru, malinovce a vodĕ, 

mladí se houpou do rapu, techna, silikonových vizí, 

ulehám do stanu, slova padají z mysli jako podzimní listy, 

vše je v pořádku, žáby ještě nespí, 

někam nás to zavede, do spánku, do krajiny snĕní, 

život je sen, 

rosnička je sen, 

jako utopie, je to nová láska?

to se uvidí, cítím že ano.

tři týdny sober, mindfullness,

rákosí a vážky.