Anglický sonet I.
Anglický sonet I.
Často jsem po tobě toužil - v mládí,
díval se za tebou a slib jsem si dal.
Já netušil, že strach mou odvahu zradí,
a bez rady mě vprostřed cesty zanechal.
Přesto mysl má je toužením přeplněná,
a hlad po lásce, tvojí, mě velice trápí.
Nejím a nespím, mezi námi stojí stěna,
sebrat odvahu snažím se - čas kvapí.
Jedenkrát jsi úsměv mi darovala,
mé srdce bušilo, jak kopyta koně v trysku.
Pak už ses nikdy na mě neusmála,
jako bys do srdce mi, dubovou, bodla třísku.
Co z marné touhy, když lásky se nepotkají ?
To andělské trouby, pak, zbytečně hrají.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Ulice střídám, parky a nábřeží,
bojím se krásných lží.
Bojím se lesa. V poledním lese
kdo miluje, srdce své neunese.
Na můj práh kdyby jsi vstoupila,
snad bys mne tím zabila.
Chtěl bych tě potkati v lukách...
Tohle mi naskočilo, když jsem si přečetla tvou:-)
Fráňa Šrámek ji tuším napsal zrovna v roce, kdy jsem se poprvý rozhlídla po světě (tehdy jsem ještě nedohlídla nijak daleko, stačila mi máma:-)))
Ale on už věděl... :-)
Krásným sonetem jsi dnes modro ozdobil, za sebe rozhodně děkuji:-) Ukládám si, kam lze*
30.06.2024 12:18:59 | cappuccinogirl
Velice mě lákalo vyzkoušet si, třeba, jak villonovskou baladu, tak i shakespearovský sonet, ale i italskou formu sonetu. Zítra ještě jeden anglický sonet a pak dva italské, a pak dám na chvíli pokoj s opisováním. Mockrát děkuji za poetický komentář. :-))
30.06.2024 13:17:10 | Kan