Italský sonet I.
Italský sonet I.
Chceš zůstat, jen pro sebe, v životě sama,
jen bavit se a líhat v planém snění ?
Věz, že samota je zlostná, hladová tlama,
v samotě ztratíš se v zapomnění.
Užívej krásy, co osud ti nezištně dal
a nebuď skoupá při rozdávání.
Snaž se, aby se i v očích rozesmál,
máš stále čas; tak co ti brání ?
Až sedne ti na skráně stříbrný vlas
a krása tvá bude ve vzpomínkách,
marné hledat bude láskyplný hlas.
Samota stlačí tě botou okovanou
tak, že z duše tvé zbyde jen prach:
nepoznáš, jaké je být milovanou.
Komentáře (16)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Pěkné, jen mám jednu výhradu. Dokud člověk žije, tak není pozdě ;-). Pak už to je trochu horší :D
02.07.2024 14:19:27 | kozorožka
Njn, dobře... tak dneska zrcadlovka... jó, znám to, někdy přebíráš ten "lidskej" hrášek tak dlouho, že... už se fakt často přistihneš při myšlence, že to radši přenecháš jinejm třebas mladším... jenže víš, on není hrášek jako hrášek... úplně si tady koleduješ o cancour...ale zbrzdím ho:-)))
Báseň je ovšem skvělá...zralá zas...tak na uložení...hlavně ke mně, dovnitř, díky:-)
02.07.2024 11:18:42 | cappuccinogirl
Jedno naše přísloví říká: " přebírá, až přebere ". Chápu, ale, že máš-li přivést do života sobě a svým, již dospělým, dcerám někoho, kdo tam léta nebyl, může bý velký problém. Na jedné i na druhé straně. :-))
02.07.2024 11:37:23 | Kan
...není dobrý brát první, co ti přijde pod ruku:-)
není dobrý brát "za každou cenu", jen abys proboha nebyla holka sama:-)
Není to...vůbec lehký rozhodování, v těchhle věcech, my starší už to víme, mládí jde často do všeho víc po hlavě:-)
Navíc, ono je to fakt ještě mnohem, mnohem, složitější... a jen ten jeden člověk, ví, jak to má v sobě nastavený, a co by chtěl a nechtěl...
Někdy toho opravdu nechceš moc, vážně ne... jen, to chceš od někoho, kdo ti to nemůže/nechce dát, nabídnout.
Asi i proto je tolik "svobodnejch":-))) Touhle předchozí větou jsem trochu odlehčila, ať nejedem na tak vážnou notečku...:-)*
02.07.2024 11:43:59 | cappuccinogirl
Jakýkoli vztah je sázka do loterie. Nikdy nevíš, jakou kartu si vytáhneš, ale vztah za každou cenu, je taky na pytel. Já jsem to, sice, nikdy nezažil; s manželkou budeme letos 44 let spolu, ale vídám to kolem sebe. Takže tvé pocity znám, jen, z poslechu a pohledu. Co si pamatuji, tak jsem nic takového neprožil. :-))
02.07.2024 12:58:27 | Kan
Měl jsi štígro, Kane...se mi zdá, že velký:-))) Ale to je dobře *
02.07.2024 13:04:42 | cappuccinogirl
Na štěstí se nelze spoléhat, člověk se o to štěstí musí sám postarat. Ono, totiž nesedí u cesty a nečeká až půjde kolem, aby na něj mohlo nasednout. Byli jsme mladí a ohební. Dnes se berou, již staří lidé s nezdravými návyky, na kterých úpěnlivě lpí a nejsou ochotni slevit ani píď. Ovšem od svého partnera očekávají ty nejvyšší oběti. Taková rovnice nemá řešení. Nikdo jim nevysvětlil, že život není dioda, kde jedním směrem to jde a tím druhým ne. Oba jsme vznětliví, ale uhráli jsme to. :-))
02.07.2024 13:14:41 | Kan
Svět jsou lidi, ale život je už o jednom konkrétním člověku...a každej máme ty svý čáry v dlani jiný...stejně jako ty svý boty, ve kterejch kráčíme...každej jinak spletitejma cestama...proto nemám ráda zobecňování:-)
02.07.2024 15:33:26 | cappuccinogirl
A taky máme každý své hranice, kam až... , a, jak s nimi naložíme. V tom není nic obecného. Máme jinak vychozené boty, jdeme v nich různými cestami, ale cíl, a to předpokládám, máme stejný; jen záleží na tom, kdo tu cestu vydrží a kdo ne, kdo do cíle dojde a kdo, z jakéhokoli důvodu, cíl mine. Nehodnotím, jen konstatuji. :-))
02.07.2024 17:14:57 | Kan
Tož tohle konstatování podepisuju...do puntíku, jestli v ňom teda ten puntík máš:-))) Jestli ne, bude to to jediný, co do něj přidám:-)))
02.07.2024 17:43:37 | cappuccinogirl