Báseň o tom, o čem se ani báseň psát nedá

(... o uklízení)

leštěnkou na zrcadlo

svůj obraz odkrývám

všechno co napadalo

do přihrádek poskládám

ve své uklizeném bytě

jsou slova prostá a čistá jako chrám

s láskou doma uvítám tě

a šeptám ráda tě mám

někdy to bolí

život má své šrámy,

rychle domů utíkáš

známá vůně okolo tvé mámy

když kolem pasu ji omotáš

někdy jsou přání prostá

jak snítky jehličí

chvíli se mnou tu zůstaň

ve své uklizeném bytě

jsou slova prostá a čistá jako chrám

s láskou doma uvítám tě

a šeptám ráda tě mám

když uklízím

vzpomínky procházím a třídím

ve svém věku dobře vím

že to co je cenné nevyházím

že se láska může skrývat v bohatých květinách

ve velkých autech i zlatých hodinkách

a jindy v dlaních která sevřu

když když z černých stínů stírají ti prach