Těžká smrt

Představuji si, jak moře klouže po
tvářích bez tvaru, rozumu, hlasu.
Čas se zastavuje, právě když tě držím,
kluzké memento vyplouvá z dlaní
a troskotá v 4:52. Popadám tvé srdce,
jenže třesoucí se sval nic neznamená.
Zatvrzele hledám jasný třpytivý den,
s dětským kufříkem stěhuji se a vracím,
přeházené vnitřnosti dospělého králíčka -
ještě teď visí za nohy, tam, kde ho děda
dal na hák, ani k nebi se nepodíval,
jen duše po krocích vytékala a my jsme
v ní tančili v kruzích. I teď u snídaně
mažeme ji na chleba, cpeme si do úst,
nekřtěňátka volající milost, a ty -
těžký kabát rozprostíráš přes dům,
abychom si neodpustili.