ty

s podvečerem se tiše smrákám

pak padne noc a hvězdy planou

havraním hrdlem k ránu krákám

mihotán ohni hranic smolných

stmívám se k ránu, vůní zpitý

květů, co snad se písní stanou

jediné, co mě bolí, jsi ty

ukrytá do slov samovolných