o nulách

tiše botky zuly

utahané nuly

oslintané od lidí

z čísel nejvíc chtěné

i když bezejmenné

všichni si je závidí

 

sesuly se k zemi

říkat nechce se mi

jak je bytí složité

dílem Putifarky

stejně jako čárky

tvoří věty rozvité

 

uléhají velmi tiše

nikdo tu nic neslyší

jenom v starém křesle z plyše

šramot asi od myší

 

unavené dřinou

kdy ne vlastní vinou

tvoří lidské soužení

třeba jednou k ránu

zavřou čísel bránu

kde nic není, nic není...