Smrt plyšové kočky

Stojím před tvým domem
jak královna noc
před nedobytným hradem dne
jak masochista
toužící po biči
uprostřed rána
v údolí ticha

Stojím před tvým domem
a sotva se můžu pohnout
vzrušením a strnulostí
Srdce buší chorál osamění
nic není hlasitějšího
než můj řvoucí dech
který toká a vábí
v úsilí bez síly

Skrze zamrzlé oči
jen těžko
dohlédnu do tvého okna
kde právě spíš
Ale co kdyby ses náhodou
probudil
a spatřil mě stát
před tvým domem
v údolí ticha
jak přízrak
co má místo očí rampouchy
.
.
.
Jenže nic není náhoda
.
.
.
Za hodinu mi umřela
plyšová kočka