Setkání.

Potkal jsem ďábla s tělem anděla,
měl vážnou tvář, jen v očích se smál.
Ta křídla - vážně mu slušela,
jak tam tak pod stromem stál.

Pohybem ruky mě přivolával,
ač nechtěl jsem, já musel jít.
Nervózně, přitom, křídly mával;
mně vyschlo v krku; kdo mi dá pít ?

Jablko, zlaté, mně podával,
ať zaženu žízeň a možná i hlad.
Havran křídly zamával,
a já se začínal o život bát.

Možná, že pomůže probuzení,
snažím se, ale nemohu otevřít oči.
Co já vím; je to sen, nebo není;
neskončí, dokud On se nerozloučí.