chvíle

když v bílé pěně

tak roztouženě

ruka se kůže

dotýká

tam v pěně bílé

bezdechá chvíle

vždyť mráz se růže

netýká

až mrznout bude

ty květy rudé

dávno už budou

vzpomínkou

jako když těla

v té pěně chtěla

být jedním chvíli

malinkou