Hrobníkova žena.

Viděl jsem hrobníka, jak kope hrob,
urputná práce v jílu a kamení.
Byl nezdolný, jak pronikal do útrob
hřbitova; odkud ta vůle pramení ?

Měl ku práci jen málo času,
do rána musí být jáma připravena.
Nejraděj by poslal ji k ďasu,
ale nemůže, jej hlídá jeho žena.

Dál kutá a kope a zarytě mlčí,
ruce ho pálí, však nepovolí.
Občas se ohlédne, kde vlčí
slídí oči, přestat mu nedovolí.

Velikou žízní se třese mu brada,
ale džbán s vodou ho neláká.
Za bránou uviděl kamaráda
z mokré čtvrti, místního tuláka.

Je hotovo, dokončil chmurné dílo,
žena se otočí, domů klidně se vrací.
Nad kamarády Slunce se rozsvítilo,
k hospodě jdou a ani se neotáčí.