Anotace: Sice není moc veselá, ale občas se na tom papíře objeví něco, co ani člověk neplánoval napsat.
Prázdnota kolem, prázdnota v nás
Prý bezvěrci jsou snadně terče
Ohnout hřbet? Začít se modlit?
Jenže vira v žilách mých neteče
Ve velikosti celého světa našeho
Cítím nicotu v podstatě existence své
Jedna duše v moři dalších
Ztraceni v příbězích, co nemají konce
V tichu lesa, pod tíhou myšlenek
Jaký je smysl našeho bytí? Mého života?
V dáli hlučí civilizace a člověk
A svět začíná halit temnota
Na nástupišti vlak vyhlížím
Ten, co jede do stanice Sny a přání
Ale jestli vůbec nastoupit mohu
O tom nemám ani zdání
Bezvěrci? Myslíš, že jsou? Každej přece v něco věří... jedno v co...ale-věří...třeba že po noci přijde den... nebo že Země...se stále bude točit...nebo že každej rub má líc:-)
Spoustu věcí nevíme...nevíme občas, jakej by měl bejt náš další krok, ale skvělý je, že v sobě najdem sílu "vykročit" a taky, jak jsi napsal ty- že "vyhlížíme"...to je dobrý*
15.07.2024 16:11:06 | cappuccinogirl
Bylo to jen takové zamyšlení. Myslel jsem bezvěrci, jako ateisti, což jsem přesně já. Ale jen jsem tak seděl, díval se po okolí a tohle se psalo samo. Přišlo mi líto se o to nepodělit :-)
15.07.2024 16:19:45 | fisus
Taky jsem ateista...ale tak nějak se mi nelíbí, že bych samu sebe viděla jako "bezvěrce"...někdy je ta slovní škatulka dost zvláštní:-)
Jen jsem se tak zamyslela, snad nevadí. Podělil ses skvěle... je spousta vlaků, ve který člověk doufá, že konečně přijedou a on do nich nastoupí... taky jsem ve fázi "vyhlížení"...ale život je tak překotnej, že někdy sotva stačím juknout a obhlídnout "situaci":-)
15.07.2024 16:23:51 | cappuccinogirl