Zamrzlé peklo, tam, kde se jiní smějí
Oceán slz, v tichu zamražený
Oheň a led
Ledová krusta a pod ní žhavý dech
Slzy minulosti v kámen změněné
ledové prsty co nikdo nedržel
Zmrzla ta řeka bolesti
To, co nikdo neviděl.
Vesmír zrcadel z ledu
Ruka co hledá lávový proud
Ty chladem ztuhlé plíce
vzduchu se chtějí nadechnout.
Slzy
Ta potrava bolu
Oceán marnosti
Ticha a vzdoru.
Tolik schovaných emocí, potlačovaných pocitů zklamání a vnitřní bolesti. Ale v životě nemít někoho, komu se s tím dá svěřit, naplno, odevzdat se. Ta chuť toulat se po hvězdách, a ne se topit v bahně... . A někdy to prostě přijde jako facka, bolí ten pocit, to uvědomění si vlastních bolestí. Jen tohle prosím nikdo nekomenujte, děkuji moc. Někdy to tak je, a jizvy se otevřou, sám mast a obvaz dát, stejně zase vstát, jít, dal, dal a dál
17.07.2024 02:58:01 | Protos1182
Opět jsi, příteli milej, nechal největší sílu závěru... mám moc ráda tvá díla...opravdu oslovují, je v nich tvá síla*
17.07.2024 02:56:17 | cappuccinogirl