Květinou povíš.
Květinou povíš.
Kdo, asi, položil květinu k pomníčku,
na který dávno svět zapomněl.
Takovou skromnou, drobnou voničku;
někdo, kdo srdce své otevřel.
Ke starému nahnutému kříži
a zbytku bílého mramoru.
Příběh ten, trápí ho a tíží,
tak svědomí přizvedl závoru.
Kolik je takových křížů a kolik rovů,
na které nikdo dnes nevzpomíná ?
Stačí položit kytičku bez proslovů,
to povědět může i kopretina.
Komentáře (12)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
I malá kytička mluvit umí,
když v srdci bolest studí,
ač nápis na kříži už číst se nedá
klid do duše tiše si sedá...
Ráda jsem četla, Kane, mej krásný den
21.07.2024 20:21:47 | Emily Říhová
Děkuji vám,že zapalujete svíčky...
Děkuji vám, že nosíte i kytičky...
Já v sobě tak velkou bolest cítím,
že zatím na hřbitov nechodím.
A až se s ní jednou vyrovnám
zatím to ,že tu už není popírám
Pak prosit budu o odpuštění
Jeden příběh má vysvětlení.
19.07.2024 22:04:11 | Verunka1
Tak teď nevím, je to jen báseň, nebo potřeba s problémem se svěřit ? Báseň je pěkná s příběhem, který se zřejmě stal. Děkuji za reakci. :-))
19.07.2024 22:45:47 | Kan
ta je smutnokrásná :) děkuji, je to tak...
19.07.2024 13:26:48 | narra peregrini
Byli jsme s manželkou na hřbitově a šli jsme kolem několika takových rozpadlých a opuštěných. Děkuji za komentář. :-))
19.07.2024 13:59:02 | Kan