Kapičky dětství

Kapičky dětství 

 

Za letního večera

jsou nejhezčí dešťové kapičky.

Připomínají mi,

jak jsem sedávala před chaloupku

u dědy a babičky.

 

Pod stříškou schovaná

jsem pojídala krajíce chleba.

Samozřejmě v holínkách,

aby se kapičky nedotkly

ani kousku mého těla. 

 

Symfonii deště 

doprovázel na housle dědeček. 

A když přestalo pršet,

uvila jsem si z mokrých sedmikrásek 

třpytivý věneček.

 

Kostel oznámil desátou. 

Babička mě volá, tak 

dobrou noc, dešťové kapičky,

které mi připomínáte,

jak jsem sedávala před chaloupku 

u dědy a babičky. 

Dobrou noc.