Zamilovanost
Zamilovanost
Letměji než letmě
jsem o tvou duši zavadil
původ světla je ve tmě
oslepil a pak osvítil
mě had tvé pánve, zatrne
tvůj krok polykající chodník
hrdlo je slovem chatrné
kdo penetroval, pronik
až k bezmocnému pláči tepen
věnčitě objal dívku
kdys celý, dnes už lepen
vše dal by za odlivku
plodové vody jejího citu
kdy konev pomáhal ji nést
už není a ty stále jsi tu
a nemluvně, ten palimpsest . . .
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Překrásné...
11.08.2024 00:02:01 | NigarKalfa
Milá Nigar, tvá návštěva mi udělala radost. Pochvalu si užívám a jsem za ni vděčný. Zdravím, ať se daří.
11.08.2024 00:41:43 | Matahaja
tak překrásný, hluboký text... a já dík němu, zas o kousek blíž... pochopení... tuhle si schovám, Matahajo*
26.07.2024 11:51:33 | Sonador
Son, pokud jsi při čtení něco cítila, činí mě šťastným,že si verš ukládáš, každým čtením je mu lépe a získává sebedůvěru, které já na počátku psaní tak málo. Díky.
28.07.2024 22:50:20 | Matahaja