neodkladná romance

Anotace: ...

 
bylo to v půlce léta
seděl jsem před kavárnou
nad papíry
a vyřizoval nějaké věci po telefonu
když jsem si všiml
že téměř přes celý přístav
až na konci nábřeží
stála na balkoně
rohového domu
dívka

vyčesávala si vlasy

hlavu mírně na stranu (její
ruce hbitě pracovaly)
a dívala se směrem ke mně

upravovala si kadeře
čas od času
vyčistila kartáč
a pustila ty své nitě
dolů
na rozpálenou dlažbu…

víc jsem toho ale neviděl
celé se to odehrávalo opravdu daleko

přesto
musel jsem všeho nechat
a pozorovat ji…

můj upřený pohled
vyrušil několik hostů
podívali se tím směrem
ale protože nic než přístav neviděli
nevěnovali tomu dál pozornost

položil jsem svoji útratu pod frappé
a řekl číšníkovi
že se ještě vrátím
aby mi podržel místo…

v lodi jsem zanechal lejstra s prací
vzal si čistou košili
a dalekohled

cestou na molo
jsem se přistihl
jak na sebe mrkám
do odrazu v okně…

sedl jsem si zpátky na své místo

útrata i káva byly pryč

položil jsem lokty na stůl
a naprosto bezostyšně
jsem se zadíval dalekohledem

zaostřil jsem k té dívce

ostatní hosté
jako by si již zvykli
na mé divné chování
nechali mě být
a já ji konečně uviděl…

byla nádherná
vypadala jako Řekyně

stála tam
dělala ty své pohyby

okolo ní se vznášely
poletovaly
její nádherné vlasy…

nemohl jsem z ní spustit oči

a ona
se dívala mým směrem

viděl jsem její pohled
jako kdyby byla přede mnou

lekl jsem se
a na chvíli odložil dalekohled

rozhlédl jsem se po podniku
ale nikdo mi už
nevěnoval pozornost

odehrávala se tam
taková věc
a všem to unikalo…

vrátil jsem se k pozorování

ona už ale stála předkloněná
bradu položenou na zábradlí
a stále se dívala mým směrem

seděl jsem před kavárnou
mezi stovkou lidí
a přesto jsem nabyl dojmu
že se dívala přímo na mě

trvalo to celou věčnost
byla tam
měla ten pohled
a vítr si občas pohrál
s jejími kadeřemi…

z toho všeho
mě vyrušil číšník
který se zeptal
jestli si ještě něco dám

ani jsem mu neodpověděl
zvedl jsem se
a vydal se pomalou chůzí
po nábřeží
směrem k jejímu domu…

po obloze létali racci
a já kupoval růži
v květinářství, které jsem míjel

kdyby bylo cestou zlatnictví
koupil bych prsten, nebo náušnice

po očku jsem kontroloval balkon
a její přítomnost

do rozpálených ulic
se začínal vkrádat večer

a ona
byla blíž a blíž…



...ráno
se mě zeptala (oblečena
v mé košili)
jestli si dám sladkou
nebo slanou snídani

pral jsem se s ranní cigaretou
nechtěl jsem ji, ale potřeboval

přemýšlel jsem
že pánská košile
na nahém ženském těle
je jako vlajka
vztyčená na dobytém území

nechala se dobývat, plenit…

stoupl jsem si na balkon
na to samé místo
kde včera spočinula ona
a zadíval jsem se
směrem ke kavárně

z moře se vracely první rybářské lodě
slunce začínalo pracovat
a přístav vstupoval do nového dne

jako my včera
do sebe…