Přec jen to byl dlouhý den,
těch, co vyslechl jsem řečí.
Jeden se lidem nezavděčí;
co říci ? K nezdaru odsouzen.
Ve smělém kroku zastaven
kritikou - a s pousmáním:
prý falešným bohům se klaním.
Pryč z města musím: někam ven.
Zmizet, jak duch, je mým přáním,
a zpřetrhat všechny propoje.
Pustím se jednou s odhodláním,
se všemi nezdary do boje.
Co to? Kdo si dovolil zastavit smělý krok?
Ale jo, uznávám, že někdy zpřetrhat a zmizet je přesně to, co člověk potřebuje...
27.07.2024 14:04:32 | cappuccinogirl
Jsou takoví bez svědomí. To jsem rád, že se mnou souhlasíš. :-))
27.07.2024 18:35:32 | Kan
To víš, že jo...s podobnejma pocitama se občas peru...stopro se s nima pere každej...jen ti bez svědomí ne:-)
27.07.2024 22:42:25 | cappuccinogirl