Safírová

Za malým stolkem z empíru
si sedíš lásko skoro nahá
máš prádlo v barvě safíru
a smyčec za mě pán Bůh tahá.
Tvá pleť jemná jak z kašmíru
a oči plné jasných hvězd
na housle hraji vesmíru
že moje srdce tvoje jest.

Nejsem zběhlý v eleganci
a nebudu už nikdy jiný
snad pomůžou mi Svatojánci
abych hrál jak Paganini.
V okně stojím do půl těla
a hraju jak bych neznal míru
po tmě ódu na anděla
oděného do safíru.

Kradeš lehkost tažným ptákům
a hebkost nejspíš motýlům.
Jsi víc než jenom moje fátum
v prádle barvy safíru.
Pro tebe jsem schopný všeho
i klidně se dát na víru
jen mě zahrň svoji něhou
za malým stolkem z empíru.