S nadhledem

Ve snu vzhůru stoupám
až někam nad oblaky
z té výšky mávám mouchám
a tažným ptákům taky.
I když nemám křídla
jsem podporován větrem
jak bublina z mýdla
stoupám výš, metr za metrem.

Spím si klidným spánkem
a nemám noční můru
nadnášený vánkem
stále stoupám někam vzhůru.
Z výšky vidím školu
náš dům a též jezírko
ztracený v prostoru
se tu vznáším jako pírko.

Poháněný větrem
stoupám stále, výš a výše
za slunečním světlem
tam na okraj ptačí říše.
Až vystoupám nejvíš
jak to nejvíc zvládnu
tak počítám, že nejspíš
pak z postele spadnu...