Nikdy to nepochopím

Někdy jsem
jako tělo bez duše
anebo cukr bez sladkosti
jindy jak pohled Venuše
pak myšlenky bez radosti
tak někdy já si zdám se
chvíli líp a zase hůř mám se,
potom se vyjasní v mé hlavě
životem dá se jíti hravě
pár minut..hodin...dnů.
To ale nestačí
za chvíli zase mé oči
trochu pláčí.

Nikdy to nepochopím
někdy se i životem topím
záchranný pás mi hoď
ty,kdo mi pomůžeš na loď
co si životem jen proplouvá
většinou kupředu
a skoro nikdy necouvá.
Potom mi pošleš po vánku
vůni levandule,heřmánku
a jednu,dvě,tři lžíce
vůně skořice.

*****