Povídej...

Na stole svíce hoří 

plamen se mihotá,  tiše plane 

Povídáš,  sedím tiše 

do očí dívám se Tvých 

Hoří již další, 

mnoho již svítilo svic.

V očích Tvých není vidět stín

Jen ruce se třesou, a přeci hřejí 

Oči Tvé sice pláčou,  ale přeci jen se smějí

Odchází ten vnitřní chlad

Tvé "buňky" se všechny smějí

A právě teď smí vše.