po půlnoci

Kikimora im Sumpf by V.I. Denisov

v půlnočních stazích příčných pruhů

nic není moc a vše je málo

v panoptiku všech zvláštních druhů

zprvu se zdálo všechno stejné

něco mi hoď, alespoň stuhu

křičí to stálé neustálo

ta nejistota jde mu k duhu

když snaží se být nelhostejné

a jako vředy v držce doby

z nichž hněvem páchne stará zloba

zrcadlo nutí do podoby

ve které odraz na hladině

ukáže cestu krásou skoby

svět se zas vzorům nepodobá

jen syrově tu zejí hroby

a zloba kvičí jako svině