Jednoho rána.

Jednoho rána.

Zranila's mi srdce kordem pochybnosti,
a já neměl čas ten výpad zachytit.
Stáli jsme oba v lásce na předmostí,
však nebylo dáno spolu nám být.

Nesmělé bylo naše seznámení,
byla jsi chladná - v první chvíli.
Pak jsem ti zastavil na znamení
a my se poprvé políbili.

Jednoho rána se rozezněl zvon,
náhle se srdce mu rozlomilo.
Poslední odletěl hluchý tón
a mé srdce splašeně bilo.

Bylo to znamení, nebo náhoda,
v zahradách vznesli se ptáci.
V dopise... prý naše dohoda
i láska svůj smysl ztrácí.

Autor Kan, 02.08.2024
Přečteno 67x
Tipy 22
Poslední tipující: Jiří I.Zahradník, Emily Říhová, Sonador, Marten, RadekČ, Marťas9, martinaV, Psavec, cappuccinogirl, Jordliana, ...
ikonkaKomentáře (8)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Velké.

02.08.2024 13:35:08 | mkinka

líbí

Díky. :-))

02.08.2024 15:24:00 | Kan

líbí

Rádo se stalo

02.08.2024 15:25:24 | mkinka

líbí

:-))

02.08.2024 15:25:52 | Kan

líbí

Kane to je tak nádherná báseň...proč sakra? Proč zrovna u ní mám takovou chuť ti odporovat...
Přesto, ukládám si*

02.08.2024 11:58:13 | cappuccinogirl

líbí

A, v čem mi chceš odporovat ? Já tam nic netvrdím. :-))

02.08.2024 13:34:06 | Kan

líbí

...no s posledním řádkem mám...trochu problémek:-)
Mám pocit, že jestli dneska napíšu dílko,, budu se držet v těchhle Kaních vodách:-)))

02.08.2024 14:33:20 | cappuccinogirl

líbí

To se, přece stává. :-))

02.08.2024 15:24:54 | Kan

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí