to krátké zaváhání
kdy dech jsi zadržela
znamenalo, jak zdá se
nemluv a jen se dívej
pod rozpálenou dlaní
se kůže rozechvěla
po nekonečném čase
jsi řekla Seš moc snivej
já seděl jsem jak v kině
a díval se jak tělo
které se lidem dává
když na světě maj' kliku
převalilo se líně
a jak sopka se chvělo
tohle se někdy stává
jo, jde to i bez křiku
ten vlastně třeba není
když vrníš jako kočka
pod dotykem mých očí
já sedím, ruce spjaté
pak v nekonečném snění
dočká se, kdo si počká
čas se jak blázen točí
už nic mi není svaté