zlá múza

jeden básník staré doby

hloupý byl  až hrůza

nově čelo šrám mu zdobí

kopla ho tam múza

 

škemral u ní  kdysi ... kdesi

o polibek tajně

napřáhla se jako Messi

bodlem kopla fajně

 

pro ni koule jako koule

usmála se krutě

dědek čelo samá boule

také zní tak dutě

 

Až zas budeš štěstí dráždit

zasyčela tiše

vzpomeň si, že chutě vraždit

rodí se vždy v břiše

 

proto ty své pitomosti

radši vypusť s plyny

svět tak zbavíš přítomnosti

své mentální špíny

 

nebo příště, milý pane

už se můžeš těšit

na to, co se s tebou stane

nebudu tě děsit

 

ale jsou i varianty

políbení múzou

nejsem jen já, jsou i tamty

chlap se zachvěl hrůzou

 

denně budeš v potu tváře

psát pro tupé noviny

říkanky do kalendáře

nesmyslné kraviny

 

a tvá duše prahnout bude

po uznání, po slávě

svět se bude pýřit studem

a drbat se na hlavě

 

jak mu říct, že neumí to

že píše jak balíci

jak jen vyzrát na jelito

s nekonečnou ambicí

 

že se ani nezastydí

píše vše a neškrtá

sám sebe na nebi vidí

rovnou vedle Seiferta

 

poučení z toho plyne

nech se líbat trochu

jak tě začnou dráždit jiné

v prdeli jsi, hochu