Poutník.
Poutník.
Podvakrát bouchl vítr okenicí,
obrysy v šeru domy ztrácí.
Únavou poutník usedl na lavici,
v bouři se i stromy kácí.
Blesky jsou, jak, útržky vzpomínek,
údery hromu tě ze snů vrací.
Na mnohé nalezne život lék,
na marnost svůj čas neutrácí..
Podvakrát bouchl vítr okenicí,
ze sna se ozvali ptáci.
Zpozdilé, zní, kroky na ulici;
domů se blíží - bez ovací.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Moc se mi líbí tohle dílko, neuměla bych přesně vyjádřit proč, ale myslím, že tady je to právě takhle v pořádku, ten pocit mám nějak neohraničenej, taky jen v obrysech a to se hodí...povedlo se ti to:-)*
12.08.2024 21:00:00 | cappuccinogirl
To mě těší. V životě nejsou věci jasně nalajnované, to my si s tím musíme poradit. Díky za komentář. :-))
12.08.2024 22:32:54 | Kan