O květinách a tak

I květina cítí.
Není to mrtvá věc, umělá hmota.
Možná nemá ego, ale řek bych,
že v jadérku, z kterého roste,
má malinkou Kundalini.
Která se stane, v počas
jejího krátkého života, vláhou.
A je tak důležitá pro život vyšších forem.
Kdo ji za to pohladí?
I díky ní tu může být člověk.
Kdo poděkuje za plody stromů?
A kdo pošle dík Slunci?
Díky kterému je tu květ
i ten, kdo se jím těší.
I kdo po něm šlape...
Kdo se vyzná Měsíci,
bez nejž by život nebyl možný?
A planetám kolem,
bez nihž by země uletěla do temnoty?
To my radši budem snít o advaitě,
a semtam při rozbřesku zalejeme kytky.