Provazochod...

Ústa otevřená, hlavy zakloněné,
oči doširoka otevřené:
dívají se v cirkusovém stanu,
vzhůru k visutému lanu.

Odvážný artista pořádá vystoupení,
tváří se směle, jako že nic to není:
divákům v žilách krev tuhne, tají se dech,
on vznáší se vysoko, jak anděl na křídlech.

Pomalu vydal se na druhou stranu,
v manéži ticho je; hlas ze sebe nedostanu:
jen bušení srdce ruší ten klid,
mé nohy chvějí se, musím se posadit.

Artista přešel, je konec vystoupení,
ještě nás, jedno, čekalo překvapení:
říkám si básníku, života pěvče;
copak sis nevšiml, že on byl děvče ?