Bolavá...

Vyrván i s kořeny
ve stínech přebývám
v koutě zastrčený
se před lidmi ukrývám.
Hledám si zázemí
jen v černých uličkách
kde mezi dlážděním
kličkuji po špičkách.

Ve snech se potkávám
s vlastními můrami
proto moc nespávám
na kraji u hrany.
A tak sám po nocích
úplně bez řečí
v kvašeném ovoci
nacházím bezpečí.

Snažím se přežívat
a nebýt na obtíž
mou duši střeží had
a na nebi svatý kříž.
Dávno nespoléhám
na vlastní schopnosti.
Neb tady dole mám
nejblíže k milosti.

Zavržen vlastními
držím se stranou.
Kamarád se stíny
kde po nocích planou
ohně, až do rána
bez zjevné příčiny.
A noc černá, jak vrána
též není bez viny.

Nečekám na milost
za svoje zlé skutky.
Vedla mě zběsilost
a její pohnutky.
A tak, se sebou sám
co nejdál od lidí
k nikomu nepoután
čekám, až se uvidí...